Nejprve něco málo o Elišce:
Eliška studuje management a marketing na Fakultě managementu a ekonomiky, aktuálně je v 5. ročníku. Rozhodla se využít Erasmus příležitosti a vydala se na studijní pobyt do Španělska, kde studuje na univerzitě v Córdobě (Universidad Loyola Andalucía).
Rozhovor
UTB International: Proč jsi se rozhodla zrovna pro tuto zemi?
Eliška: Španělsko jsem si vybrala, protože miluji teplé počasí (které je tu téměř celoročně), moře a cestování. Před odjezdem jsem zjistila, že v Córdobě existují studentské organizace, které nabízí spoustu cenově výhodných výletů nejen v rámci Španělska, ale také Portugalska a Maroka. Navíc Córdoba se nachází necelé dvě hodiny od moře, proto není problém vyrazit k moři na pláž. Již z dřívější návštěvy Španělska jsem věděla, že místní lidé ve Španělsku jsou velmi pohodoví, přátelští a ochotní, proto jsem chtěla blíže poznat jejich kulturu.
UTB International: Ty jsi na Erasmus vyjela už v zimním semestru, proč jsi se rozhodla tam zůstat i do letního semestru?
Eliška: Rozhodla jsem se zůstat, protože v zimním semestru jsem zdaleka nestihla vše, co jsem chtěla (nabídka výletů je tak obrovská, že se nedá za jeden semestr stihnout). Navíc jsem se dozvěděla, že jaro je nejlepší období v Córdobě, nejen díky příjemné venkovní teplotě, ale hlavně kvůli spoustě festivalům a květinovým dekoracím po celém městě. Chtěla jsem také pokračovat ve zdokonalování angličtiny a španělštiny. Celý koncept Erasmu se mi velmi líbil a vzhledem k tomu, že jsem v posledním ročníku studia, to pro mě byla poslední šance znovu na studijní pobyt vyjet, proto jsem se rozhodla, že toho ještě využiju.
O tom, že svůj Erasmus chci prodloužit i na letní semestr jsem se rozhodla až v prosinci, což bylo poměrně pozdě, proto jsem ještě pár týdnů před zahájením druhého semestru ve Španělsku nevěděla, jestli mi bude povoleno znovu na Erasmus odjet. Komunikace se španělskou univerzitou byla překvapivě velmi rychlá, stačilo jen napsat e-mail, že mám záměr u nich studovat další semestr, což pro ně nebyl problém. Na mé domácí univerzitě byl postup o něco komplikovanější, protože se nejednalo o standardní postup, ale se vším mi vyšli vstříc. Nejdříve jsem musela podat žádost o prodloužení, následně čekat na schválení a poté vyplnit různé dokumenty spojené s výjezdem.
UTB International: Jak jsi prožívala/prožíváš celé období karantény a Corona pandemie? Jak probíhá studium?
Eliška: V Andalusii, oblasti, kde studuji, nebyla situace zdaleka tak vážná, jako například v Madridu nebo Katalánsku. Nicméně i u nás došlo k povinné karanténě, která byla mnohem přísnější než například v Česku. První týdny karantény bylo vše, kromě supermarketů a zdravotnických zařízení, zavřené a jakékoliv návštěvy přátel zakázané. Mohli jsme pouze na nákup nejnutnějších věcí a poté ihned domů. Nesměli jsme na vycházky a při cestě do obchodu jsme museli mít rozestupy, na které dohlížely policejní hlídky. První týden karantény ovládla některé lidi panika, brali obchody útokem a do nákupních vozíků dávali vše, co jim přišlo pod ruku. Z důvodu nedostatku ochranných pomůcek (roušky, respirátory…) si někteří lidé dávali v závalu paniky na hlavu igelitové sáčky a další podivné věci, které samozřejmě fungovali maximálně jako placebo.
Na novou situaci se má zahraniční univerzita přizpůsobila poměrně rychle, okamžitě jsme přešli na online výuku a pokračovali jsme ve výuce jako by se nic nedělo. Online výuka měla své výhody (mohla jsem se účastnit ranních přednášek z postele v pyžamu), ale i nevýhody (výpadky signálu, náročnější komunikace se spolužáky při tvorbě projektů i prezentací). Celkově výuka byla obtížnější, protože i přes nadešlou situaci jsme neměli žádné úlevy. Nicméně učitelé se nás pravidelně ptali, jak se cítíme, jak situaci zvládáme a ujišťovali nás, že máme zůstat pozitivní. Z mezinárodního oddělení nám dokonce poslali video pro rozveselení a návod jak se v karanténě „nezbláznit“. Pro studenty, kteří cítili ohledně corona situace nějakou úzkost, byla založena speciální webová stránka, kde si mohli o problému s někým povykládat a najít užitečné informace.
UTB International: Jak si celou situaci zvládala, zvažovala jsi, že bys odletěla domů?
Eliška: Osobně jsem celou situaci zvládala poměrně v pohodě, a to hlavně díky mým skvělým spolubydlícím. Pokud jste s někým zavření delší dobu na bytě, mohou nastat dvě situace, buď dostanete na sebe tzv. „ponorku“ a začnete se nesnášet nebo k sobě ještě víc semknete. Naštěstí u nás nastala druhá možnost a snažili jsme si karanténu zpříjemnit, jak jen to šlo. Každý den jsme chodili cvičit na střechu, kde jsme se taky opalovali a dělali pikniky, vařili jsme společné večeře, dívali se na filmy, pekli dorty, slavili narozeniny, atd… V dnešní době, díky různým technologiím, není těžké být v kontaktu s lidmi, ať už jsou kdekoliv, proto jsme pořádali s ostatními kamarády z Erasmu různá „setkání po Skypu“. Předčasný odlet domů jsem neplánovala, situace byla kvůli uzavřeným hranicím a zrušeným letům velmi komplikovaná, proto jsem zvolila, že situaci přečkám v Córdobě. Byla jsem také v častějším kontaktu s mými rodiči a kamarády z Česka, proto mě žádná úzkost nepopadala. Navíc jsem pořád doufala a věřila, že situace se brzy obrátí k lepšímu, což se stalo 😊.
UTB International: Můžeš nám porovnat oba dva semestry? Tj. před pandemií a během ní?
Eliška: Každý semestr byl úplně jiný, ale každý měl něco do sebe. První semestr jsem se doslova nezastavila. V Córdobě jsou dvě studentské organizace (Erasmus Family a ESN), které pořádají spoustu výletů a událostí, člověk nemá čas se nudit. Hodně jsem cestovala, navštívila jsem Cádiz, Nerju, Gibraltar, Maroko, Sevillu, Malagu, Valencii, Tarifu, Rondu, Setenil a Tenerife. Chodila jsem na studentské lekce salsy a často trávila večery s přáteli ve městě. Druhý semestr byl mnohem klidnější, takové možnosti jako v prvním semestru jsem měla jen prvních pár týdnů, než vypukla pandemie. Během karantény jsem měla příležitost se více poznat s mými spolubydlícími, normálně jsme se spíše míjeli, protože každý měl své aktivity. Naučila jsem se vařit zahraniční jídla a mohla jsem začít pracovat na mé diplomové práci, kterou snad stihnu letos v září. Ve druhém semestru jsme také měli více úkolů a povinností do školy (asi protože nás chtěli pořád něčím zaměstnávat, abychom nemysleli na to, co se děje :D). Aktuálně už se vše vrací k normálu a máme povolené cestovat po Andalusii, čehož jsme hned využili.
UTB International: Jaký byl tvůj nejlepší, a naopak nejhorší zážitek během Erasmus pobytu?
Eliška: Nejlepším zážitkem byl pro mě výlet do Maroka. Jednalo se o úplně jinou kulturu. Do té doby jsem nevěděla, že existují i jakési sportovní búrky, ve kterých lidé chodí cvičit. Během prohlídky města jsme zažili svolávání lidí k modlitbě, což působilo magickým dojmem. Viděli jsme obě stránky Maroka, nádherná turistická místa, ale také místa, kam turisti normálně moc nechodí, která vypadala spíše jako z hororu, ale lidé na ulicích vypadali velmi spokojeně a šťastně. Super zážitkem byla také jízda na velbloudech a tradiční marocká večeře v „paláci“.
Nejhorší zážitek jsem měla, když jsem cestovala v únoru zpět z Česka do Córdoby. Přiletěla jsem do Malagy a odtud mě čekala téměř 3hodinová cesta autobusem do Córdoby. V půli cesty měl mít autobus 20minutovou přestávku na autobusové stanici, a proto, když autobus zastavil jsem se rozhodla jít dovnitř autobusové stanice koupit si pití a nějaké občerstvení. Později, při mém plánovaném návratu do autobusu, jsem zjistila, že můj autobus zmizel a že se nemám „kam“ vrátit. Zeptala jsem se skupinky lidí na stanici, kam můj autobus zmizel, a ti mi potvrdili mou domněnku. Řidič se rozhodl nedělat dlouhou přestávku a odjel i s mými kufry. Zůstala jsem tak na stanici jen s mobilem a peněženkou v ruce a mé všechny ostatní věci byly pryč :D. Na stanici jsem se snažila angličtino-španělštinou vše vysvětlit paní, co prodávala lístky na autobus. Paní se jen klidně usmála, řekla mi ať si dám kafé a relaxuju, zatímco ona to nějak vyřeší. Tak jsem si dala kafé a snažila se relaxovat, jak mi paní poradila. Naštěstí mi tato paní zařídila cestu pozdějším autobusem a mé kufry, které dorazily do Córdoby dřív než já, mi vyzvedla kamarádka. Nakonec vše dobře dopadlo, ale těch pár hodin nejistoty nebylo moc příjemných, každopádně mě tato situace naučila, že vše se dá vždycky nějak vyřešit.
UTB International: Jaké je studium v zahraničí v porovnání s UTB ve Zlíně?
Eliška: Výuka na univerzitě v Córdobě je hodně založena na řešení případových studií a příkladů z praxe, často jsme sledovali videa o daném tématu. V předmětech je kladen důraz na skupinové seminární práce či projekt, který tvoří velkou část výsledné známky, někdy až 50 %. Velký vliv má také plnění domácích úkolů a aktivita v hodině, závěrečný test tak neměl ve většině případech tak velkou váhu. V některých předmětech jsme na závěr hodiny hrávali přes mobilní aplikaci „soutěž“ Kahoot!, díky čemuž jsme si zábavně opakovali probíranou látku v hodině. Hodiny ve Španělsku byly více interaktivní a učitelé se nás snažili více vtáhnout do děje.
UTB International: Měla jsi všechny předměty v angličtině? Jaký byl výběr předmětů?
Eliška: Ano, všechny předměty jsem měla v angličtině, výběr byl poměrně velký. Případně šlo předměty snadno změnit a vyměnit za jiné. Některé předměty bylo možné studovat ve španělštině a závěrečnou zkoušku dělat v angličtině (v tomto případě je lepší už něco umět španělsky, protože hodiny probíhají normálně s „domácími“ španělskými studenty).
UTB International: Jak je pobyt v zahraničí finančně nákladný? Vystačil ti příspěvek od školy?
Eliška: Příspěvek od školy mi vystačil na nájem a jídlo. Výdaje na cestování a zábavu jsem platila ze svých našetřených zdrojů z brigád a příspěvků od rodičů.
Školní kantýnu jsem navštěvovala jen občas, jídlo je v ní dražší než u nás ve Zlíně. Obědové menu vyšlo v přepočtu na 160 Kč.
Byla jsem ubytovaná ve studentském bytě s dalšími 5 spolubydlícími. Ubytování jsem našla přes studentskou organizaci Erasmus Family. Měsíčně platím 270 euro. Byt je nově zrenovovaný, blízko centra, každý máme svůj pokoj. Bydlím 2 km od školy. Pěšky je to do školy zhruba 20 min, ve druhém semestru (před začátkem karantény) jsem si koupila kolo (které se tu dá sehnat po předchozích studentech opravdu levně), na kole jsem to měla do školy 5 min.
UTB International: Existuje tam něco jako Buddy System?
Eliška: Ano existuje, ale protože na mé univerzitě studuje mnoho zahraničních studentů, tak se na některé studenty nedostalo, např. mně osobně nebyl buddy přidělen. To ale díky organizacím jako Erasmus Family a ESN nebyl vůbec problém, jelikož tam bylo možné zajít s jakýmkoliv dotazem či problémem.
UTB International: Co ti Erasmus studijní pobyt dal/vzal?
Eliška: Díky Erasmu jsem získala spoustu nových přátel z různých koutů světa, které teď můžu přijet navštívit. Cestování se pro mě stalo dostupnější, protože mám „u koho složit hlavu“. Získala jsem spoustu nových zkušeností a zážitků, je až neuvěřitelné kolik se toho dá zažít za tak krátkou dobu. Zlepšila jsem své jazykové dovednosti a naučila se postarat sama o sebe ve složitých situacích. Pobyt mi nevzal nic, maximálně tak mé našetřené úspory, jsou to ale nejlépe investované peníze.
UTB International: Proč bys pobyt (ne)doporučila ostatním?
Eliška: Pobyt bych všem rozhodně doporučila, protože se jedná o skvělý způsob, jak procestovat nová místa, zlepšit se v cizím jazyce, najít si skvělé zahraniční kamarády, poznat jiné kultury, rozšířit si obzory a získat povědomí o tom, jak věci fungují ve světě.
UTB International: Jak bys tvůj Erasmus pobyt shrnula do jedné věty? A do jednoho slova?
Eliška: Do jedné věty: Nejlepší rozhodnutí v mém životě! 😊
Do jednoho slova: Dobrodružství.
Elišce tímto děkujeme za příjemný rozhovor. Pokud se s námi také chcete podělit o vaše Erasmus/Freemover zážitky a zkušenosti, neváhejte nás kontaktovat, budeme moc rádi!
