Studentky UTB nahlédly do fungování Brussels European School
Jak vypadá výuka v mezinárodním prostředí, kde se potkávají desítky národností? A co taková zkušenost dá budoucím pedagogům? Dvě studentky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, Adéla Řeháková a Sára Musilová, strávily část zimního semestru na stáži v Brussels European School. Jejich zkušenosti ukazují, že nejde jen o inspiraci do výuky, ale i o silný osobní zážitek.
Od univerzitního plakátu až do Bruselu
Adéla Řeháková, studentka 3. ročníku oboru Sociální pedagogika na Fakultě humanitních studií UTB, o zahraniční zkušenosti přemýšlela dlouhodobě. Jak sama říká, vnímá ji jako „skvělou příležitost pro studenty získat zkušenosti v mezinárodním prostředí“. Konkrétní nabídku stáže v Brussels European School objevila díky plakátu na univerzitě a univerzitnímu e-mailu.
Podobně se k výjezdu dostala i Sára Musilová, studentka 3. ročníku Učitelství pro 1. stupeň ZŠ, která pochází z malé vesnice na Blanensku. O možnosti vycestovat se dozvěděla rovněž na univerzitě.
Škola jako malé město
První dny v Bruselu byly podle obou studentek především o nových dojmech. Adélu nejvíce překvapila samotná velikost školy. V jednom areálu funguje mateřská, základní i střední škola, kterou navštěvuje téměř 4000 žáků. Škola je rozdělená do několika budov, mezi nimiž se studenti přesouvají, což pro ni bylo zpočátku náročné na orientaci a působilo místy až chaoticky.
Na druhou stranu oceňuje vstřícnost pracovníků školy a také to, že žáci tráví hodně času venku, a to bez ohledu na počasí.
Sára popisuje začátek pobytu jako velmi příjemný. Díky tomu, že do Bruselu dorazily s předstihem, měly čas aklimatizovat se a „navnímat rytmus města“. Negativní zkušenosti zmiňuje jen okrajově – například drobné nedostatky v hromadné dopravě. Naopak ji mile překvapilo počasí, které bylo po celou dobu pobytu lepší než v Česku.
Jiná výuka, jiný přístup
Z pohledu obou studentek se výuka v Evropské škole liší především v přístupu a organizaci.
Adéla měla možnost pozorovat výuku napříč všemi stupni vzdělávání. Zaujala ji zejména výuka na prvním stupni, kde děti pracovaly ve skupinách („hnízdech“) a výuka byla více propojená. Naopak na druhém stupni byla výuka častěji frontální, podobně jako v Česku. Inspirativní pro ni byla například hodina maltštiny na střední škole, kde se při rozboru básně využívaly kreativní metody, například práce s kartami Dixit.
Sára vidí největší rozdíl především ve výuce jazyků. V hodinách angličtiny se mluví výhradně anglicky, což je vzhledem k multikulturnímu složení tříd přirozené. V jedné lavici tak může sedět například Polák s Dánem. Výuka v jednotlivých jazykových sekcích pak probíhá v mateřském jazyce a odpovídá osnovám dané země.
Multikulturní prostředí jako každodenní realita
Jedním z nejvýraznějších aspektů Evropských škol je jejich multikulturní charakter. Podle Adély je přítomný v každodenním fungování – nejen ve výuce, ale i v běžných interakcích mezi žáky. Vnímala zde větší otevřenost a toleranci, kterou podporuje například program KiVa na prvním stupni. Děti díky němu dokážou lépe vyjadřovat emoce a zároveň mají pochopení pro ostatní.
Sára popisuje multikulturalitu jako něco, co je „cítit na každém kroku“. Děti se přirozeně setkávají během přestávek i při společných aktivitách. Velmi pozitivně hodnotí tzv. European Hours, kdy se žáci napříč národnostmi i věkem setkávají a poznávají kultury ostatních – například prostřednictvím her nebo prezentací.
Jazyky jako výhoda, ne překážka
Komunikace mezi studenty různých národností podle obou studentek funguje velmi přirozeně.
Adéla si všimla, že žáci nejčastěji komunikují anglicky nebo francouzsky a jazyková rozmanitost je spíše výhodou. Oceňuje především jejich sebejistotu – i když jazyk neovládají dokonale, nemají obavu mluvit.
Podobně to vnímá i Sára. Angličtina slouží jako hlavní komunikační jazyk a pokud někdo potřebuje pomoc, spolužáci ochotně překládají. Studenti Evropských škol se během studia učí více cizích jazyků, což podle ní představuje obrovskou výhodu.
Aktivní zapojení i vlastní posun
Stáž nebyla jen o pozorování. Studentky se aktivně zapojovaly do výuky i dalších aktivit.
Adéla se podílela například na plánování aktivit do výuky slovenštiny, na organizaci školního karnevalu nebo na dotazníkovém šetření zaměřeném na emoční inteligenci žáků.
Sára se zapojila do výuky angličtiny, výtvarné výchovy i předmětu DDM. Tato zkušenost jí pomohla překonat ostych při komunikaci v cizím jazyce a přehodnotit přístup k přípravám na výuku. Uvědomila si, že není nutné mít naplánovanou každou minutu, ale že i s jedním kvalitním materiálem lze vytvořit smysluplnou a motivující hodinu.
Momenty, na které se nezapomíná
Obě studentky si z Bruselu odvážejí i silné osobní zážitky.
Pro Adélu byl jedním z nejsilnějších momentů školní karneval. Třída, na jejíž přípravě se podílela, nakonec vyhrála, i když sami žáci nebyli se svým výkonem spokojeni. O to větší radost následně měli – a pro Adélu byl zásadní moment, kdy jí jedna žákyně přišla osobně poděkovat.
Sáru zase hluboce ovlivnilo setkání s jedním žákem, který i přes vážnou zdravotní diagnózu působil nesmírně pozitivně a energicky. Tento zážitek ji přiměl zamyslet se nad vlastními hodnotami a nad tím, jak často řeší problémy, které ve srovnání s tím působí malicherně.
Zkušenost, která má smysl
Obě studentky se shodují, že by podobnou zkušenost jednoznačně doporučily dál.
Adéla ji vnímá jako přínosnou jak po profesní, tak osobní stránce a doporučuje ji zejména studentům, kteří uvažují o práci v evropských školách nebo chtějí získat zahraniční zkušenost a zlepšit jazykové dovednosti.
Sára dodává, že jde o ideální příležitost pro ty, kteří se chtějí pedagogicky posunout, nebojí se vystoupit z komfortní zóny a chtějí objevovat nová místa. Sama by neváhala jet znovu.
