Studium na Kypru, Erasmus stáž v event marketingu v Portugalsku a absolventská stáž se zahraničními studenty na Kanárských ostrovech. Monika Kupková využila možnosti vyjet v rámci programu Erasmus hned několikrát. Co jí pobyty v zahraničí daly, jak vypadala její absolventská stáž a co by poradila studentům, kteří nad Erasmem stále váhají?
„Naprosto unikátní časoprostor v životě, bublina mimo běžnou realitu.“ Tak Monika popisuje Erasmus. Místo, kde se potkáváte s otevřenými lidmi, objevujete nová místa a dostáváte se za hranice vlastní kulturní i komfortní zóny.
Sama už dobře ví, o čem mluví. První studijní Erasmus absolvovala na Kypru, poté pokračovala stáží v portugalském Portu a následně absolventskou stáží na Kanárských ostrovech Gran Canaria a Tenerife.
Jednou vyjet nestačilo
První zahraniční zkušenost pro Moniku znamenala mnohem víc než jen změnu prostředí. Sama ji přirovnává k přechodu z Androidu na iPhone.
„Řekla bych, že jet poprvé na Erasmus je trochu jako poprvé vyzkoušet iPhone místo Androidu. Ze začátku je to jen změna prostředí, ale pak zjistíš, že ti otevřela úplně jiný způsob fungování a návrat zpátky už není tak lákavý.“
Právě možnost vystoupit ze svého dosavadního života, poznávat nové země, kultury a lidi z celého světa ji přiměla vyjet znovu. Velkou roli hrála také mezinárodní přátelství a setkávání s jinými pohledy na svět, které někdy narušily její dosavadní přesvědčení a způsob, jakým se na svět dívala.
S dalšími výjezdy ale Monika zjistila, že má tendenci jednotlivé zkušenosti mezi sebou porovnávat. Sama přiznává, že s tím místy bojovala. Postupně se proto naučila přijímat, že každý Erasmus bude jiný a každý může být jedinečný v něčem jiném.
I proto Erasmus vnímá jako specifickou bublinu mimo běžnou realitu. Tento způsob života se podle ní nedá dlouhodobě úplně přenést do každodennosti, právě díky tomu ale může člověku ukázat, co mu vyhovuje a jak by si chtěl svůj život v budoucnu nastavit.
Možnost cestovat, vytvářet si mezinárodní přátelství a poznávat nové pohledy na svět pro ni nakonec byla natolik silná, že chtěla možnost vyjet v rámci Erasmu využít opakovaně – pokaždé ale s vědomím, že další zkušenost nemusí a ani nemá být kopií té předchozí.
Od studia k event marketingu
Zatímco na Kypru Monika studovala, během stáží v Portu a na Kanárských ostrovech se přesunula do pracovního prostředí. V Portu, na Gran Canarii a Tenerife se věnovala event marketingu, tvorbě obsahu, správě sociálních sítí a produkci eventů. V Portu šlo o klasickou stáž, na Kanárských ostrovech pak o stáž absolventskou.
Pracovala pro organizace zaměřené na mezinárodní studenty a mladé lidi. Jejich cílem bylo vytvářet komunitu, pomáhat lidem začlenit se do nového prostředí a propojovat je napříč kulturami.
Právě lidé byli nakonec tím, co ji na práci bavilo nejvíc.
„Úplně nejvíc pro mě znamenalo sledovat, jak se lidé díky našim akcím seznamují, propojují a vytvářejí si mezi sebou vztahy. Právě v těch chvílích mi vždycky dojde, proč tuhle práci dělám a proč je pro mě tak důležitá.“
Instagram, TikTok, surfování i večerní akce
Popsat typický pracovní den na Kanárských ostrovech není podle Moniky úplně jednoduché. Každý totiž vypadal trochu jinak.
Ráno obvykle začínalo kontrolou zpráv a programu. Jako social media managerka měla na starosti především Instagram a TikTok. Připravovala příspěvky, stříhala videa a recapy z předchozích akcí a plánovala obsah k propagaci dalších eventů.
Součástí práce byl také community management, komunikace s účastníky, koordinace social media týmu nebo zaučování jeho nových členů. Sama se přitom zaměřovala také na word-of-mouth marketing, který pomáhal kolem akcí postupně budovat komunitu. Lidé se pak vraceli nejen kvůli programu, ale také kvůli atmosféře a známým, které tam potkávali.
Odpoledne a večery se pak řídily podle programu. Jednou šlo o výlet nebo surfování, jindy o workshop, sportovní aktivity, speed friending, kvíz, karaoke nebo party. Monika na místě podle potřeby koordinovala průběh akce, komunikovala s účastníky a zároveň vytvářela obsah na sociální sítě.
A někdy dělala všechno najednou.
Z prvního Erasmu rovnou na další
Za jeden ze svých nejsilnějších momentů Monika nepovažuje konkrétní výlet ani místo, ale chvíli, kdy si uvědomila, jak moc se její přístup k cestování a novým zkušenostem změnil.
Odjezd na první Erasmus na Kypr pro ni vyžadoval nejvíce odvahy. Postupně ale zjistila, že původní obavy zmizely a na nový způsob života si zvykla natolik, že se po skončení pobytu ani nevracela domů.
Z Kypru odletěla rovnou do Porta na další erasmáckou stáž, kterou si domluvila během svého prvního pobytu. Právě tehdy si uvědomila, jak moc se během několika měsíců posunula – nejen v odvaze vyrazit za další zkušeností, ale také ve vlastních schopnostech.
„V tu chvíli jsem si vlastně naplno uvědomila, že nový mindset was unlocked.“
S nově nabytou jistotou zároveň zjistila, že dokáže pracovat v jiném jazyce a v mezinárodním prostředí, což jí otevřelo cestu k dalším pracovním zkušenostem v zahraničí.
Neexistuje jen jedna verze „normálního“
Jednou z nejdůležitějších věcí, které si Monika z Erasmu odnesla, je podle ní větší otevřenost a tolerance.
„Erasmus mě naučil hlavně větší otevřenosti a toleranci vůči tomu, jak rozdílně můžou lidé žít a přemýšlet. Čím víc jsem cestovala, poznávala nové kultury a potkávala lidi z různých koutů světa, tím víc mi docházelo, že neexistuje jen jeden ‚správný‘ způsob života. To, co je pro mě úplně normální, může někde jinde fungovat úplně jinak a naopak.“
Díky Erasmu dnes podle svých slov mnohem méně nahlíží na ostatní podle toho, co je pro ni samotnou známé nebo běžné. Místo toho se snaží pochopit, odkud jejich pohled nebo způsob života vychází.
„A asi právě tohle je jedna z věcí, které mi Erasmus dal nejvíc. Nejen poznání nových míst, ale hlavně mnohem širší pohled na svět a na to, kolik různých verzí ‚normálního‘ vlastně existuje.“
Studijní Erasmus, nebo pracovní stáž?
Moničina absolventská stáž byla specifická tím, že i během ní zůstávala v úzkém kontaktu s erasmáckými studenty a účastnila se akcí pro mezinárodní komunitu. Rozdíl mezi studijním a pracovním pobytem proto nebyl tak výrazný, jak by se mohlo zdát.
Hodně ale podle ní záleží na konkrétní podobě stáže. Některé jsou mnohem více kancelářské a člověk se během nich nemusí dostat do tak blízkého kontaktu s mladými lidmi nebo erasmáckou komunitou. Celý pobyt pak může působit mnohem seriózněji.
Hlavní rozdíl pro Moniku spočíval v povinnostech. Na Kypru pravidelně chodila na výuku, plnila úkoly a skládala zkoušky. Během absolventské stáže naopak nesla větší pracovní zodpovědnost a měla méně volného času. Akce probíhaly přes den, večer a někdy práce pokračovala i přes noc.
„Ale alespoň jsem nemusela psát seminárky,“ dodává.
První týdny mohou rozhodnout
Co by Monika chtěla vědět před svým prvním výjezdem? Především to, jak důležitý je samotný začátek.
Pokud je to možné, doporučuje přijet na Erasmus co nejdříve a dát si čas na rozjezd. Právě během prvních týdnů podle ní vzniká nejvíce nových přátelství. Lidé jsou v neznámém prostředí, hledají nové kontakty a jsou přirozeně otevřenější seznamování.
Proto doporučuje hlavně na začátku sledovat ESN nebo jiné erasmácké organizace a účastnit se jejich programu. A občas se překonat a vyrazit na akci i ve chvíli, kdy se člověku zrovna nechce.
„Jakmile si člověk vytvoří svoji partu a najde nějaké zázemí, přirozeně trochu zpomalí. Na začátku bych se ale snažila být co nejvíc aktivní, po celou dobu zůstat hlavně sama sebou a dávat svoji energii lidem, kteří vám ji budou vracet.“
Monika přidává ještě jeden méně tradiční tip, který vychází ze skutečných zkušeností jejích erasmáckých kamarádů: rozhlížet se kolem sebe už během cesty do cílové destinace. Několika z nich se totiž skutečně stalo, že už v letadle poznali někoho, kdo mířil na Erasmus také, dali se s ním do řeči a první nový kontakt tak navázali ještě před samotným začátkem pobytu.
„Hlavně jeďte“
Studentům, kteří o Erasmu přemýšlejí, ale stále váhají, Monika vzkazuje jednoduše: hlavně jeďte.
Zároveň podle ní není potřeba odjíždět s představou, že následující měsíce musí být automaticky nejlepším obdobím života.
„Myslím, že ty nejlepší zážitky často vznikají právě ve chvíli, kdy člověk nemá přehnaná očekávání, trochu se uvolní a nechá věci přirozeně plynout.“
A i kdyby se z Erasmu nakonec nestal „nejlepší zážitek života“, pořád jde jen o několik měsíců, které utečou rychleji, než člověk čeká. A obavy před odjezdem se nakonec mohou obrátit úplně naruby – podle Moniky je totiž dost možné, že z Erasmu bude nakonec těžší odjet než na něj poprvé vyrazit.
„Zkušenost, kterou si z toho odnesete, vám už nikdo nevezme.“
