Moc Vás všechny zdravím, jmenuji se Andrea a momentálně studuji bakalářský studijní program Finance a finanční technologie na FaME. Tento rok (2023) jsem vyjela v letním semestru na studijní pobyt do Říma v kouzelné Itálii. V osobním životě jsem holčina co miluje jazyky, sport a vlastně i kostely 🙂
Proč zrovna Itálie?
Ten nápad jet do Itálie vznikl vlastně úplně náhodou. Já jsem neměla předem vysněnou destinaci, jen jsem se snažila spárovat co nejvíce předmětů a podle toho si udělat žebříček zemí, kam bych se zkusila dostat na studijní pobyt a nejvíce mi pasovala právě Itálie a tedy konkrétně Řím.
Jaké byly tvoje první pocity po příjezdu do Itálie?
Byla jsem moc št’astná. Snažila jsem se zpracovat, že se to doopravdy děje, ale zároveň jsem byla v takovém přeživším módu, protože jsem týden před odletem onemocněla a mé první dny v Itálii byly pod antibiotiky, které jsem si dovezla z Česka. Takže můj příjezd do podvečerního Říma byl hlavně o tom dostat se na pokoj, uvařit si teplý čaj a usnout. Měla jsem velké štěstí, že se mnou byla celou dobu, skrze zprávy, na telefonu Manon, která mě navigovala, kudy na ubytování a kde mám vystoupit, a také na mě čekala na autobusové zastávce a dávala pozor, abych vystoupila správně. Manon byla holčina, která zastupovala ubytovací agenturu, která pronajímá prostory, kde jsem bydlela.
A co studium? Jaké jsou hlavní rozdíly studia u nás a v Itálii?
Řekla bych, že hlavní rozdíl je v délce vyučování předmětu. Ten letní semestr je rozložen tak, že první polovinu předmětů, co máte v ten letní semestr studovat, studujete od začátku semestru až po Velikonoce. Před Velikonocemi z nich skládáte zkoušku a potom následují Velikonoční prázdniny. Po nich začíná druhá část semestru, kdy studujete zase jiné předměty, ty zbývající, co jste nestudovali v části první. A na konci té druhé části z nich zase skládáte zkoušky.Takže shrnutě, jeden předmět studujete zhruba jeden a půl měsíce. Dalším rozdílem je, že na škole v Římě mají dvouhodinovou přestávku na oběd, kdy se nevyučuje. V jedenáct hodin dopoledne skončí vyučování a další hodina začne až v jednu. Tohle se mi moc líbilo, protože prostor na oběd je důležitý a sama u sebe vnímám, že když jej nemám, tak pokud jsem ve spěchu na další hodinu, často jej odbydu, což není dobře. Během polední pauzy jsem si chodívala sedat na rektorát, kde jsou taková kamenná místa k sezení a je odtamtud nádherný výhled na městečka v kopcích okolo Říma, nebo jsme si šli dát s kamarády espresso do školní kantýny.
Itálie je známá svou gastronomií. Jsou tam těstoviny a pizza opravdu tak úžasné?😄 Co ti tam nejvíce zachutnalo?
Bez váhání ANO! Pizza a pasta je na každodenním menu. Bez těchto dvou by Itálie nežila. Jen na to pomyslím a už mám na ně chut‘. Řekla bych, že nejvíce mi zachutnaly známé těstoviny Carbonara, posypané velkou vrstvou parmezánu. Je to klasika, ale výborná. Parmezán ve Vaší kuchyni, když jste v Itálii, nesmí chybět. Po čase zjistíte, že jdete nakoupit, až když vám chybí parmezán nebo těstoviny, protože bez ostatního se v kuchyni v podstatě obejdete. No a dále moc ráda vzpomínám na Spritz, ten bych si mohla o páté s přáteli dávat skoro každý den. A Gelato ani nemusím zmiňovat. Italská zmrzlina v jedenáct v noci blízko Španělských schodů se stane vaší rutinou.
Jaké bylo nejhezčí místo, co jsi v Itálii navštívila, pokud jsi v rámci výjezdu trochu cestovala?
Musím se přiznat, že i když jsme cestovali, tak jako nejhezčí místo mi v srdci zůstal samotný Řím. Tady doma v Česku chodím pravidelně každou neděli do kostela, takže pro mě ten Řím měl velké křest’anské kouzlo, které přeji zažít každému. V celém městě jde cítit ta duchovní atmosféra. Ikdyž nechodíte do kostela, v tomhle městě tam určitě zavítáte. Řím je svými sochami, architekturou, několika tisíci let starými památkami a svou historií úchvatné město. Jde tam cítit klid, ale také ruch, stáří i vlna nové doby. Je to těžko popsatelné slovy, ale ta atmosféra je neuvěřitelné. Řím je opravdu věčné město.
Ale abych nezůstala jen u toho Říma, dále mě v severní části Itálie uchvátily Dolomity, Lago di Braies, Benátky a potom, směrem na jih, pláže ve městě Saubadia nebo pobřeží Amalfi. Všechno to jsou nádherná místa.
Je něco na co jsi byla v Itálii zvyklá a v Česku ti chybí?
Rozhodně ta kultura dobré kávy, čas na Spritz a ten italský přístup k životu, že vše má čas. Před Itálií jsem si myslela, že Italové nic neřeší a jsou všude pozdě. Ale ono ta myšlenka zatím má něco do sebe. Moc mi vyhovovalo, že třeba začátek hodiny na univerzitě byl psaný na 16, ale hodina začala zhruba v 16.15. A vůbec se nikdo nepozastavil nad tím, když jste došel o kousek později. To dodržování času tam funguje jinak. Když je dána hodina, tak je to bráno orientačně, pokud není přesně upřesněno, at‘ jste dochvilní. Hlavně jde o to, se nehnat, ale tak v poklidu prostě přijít. A to mi tady u nás chybí. U nás, většinou, když přijdete v 16.05, tak už vypadáte, že ste nedochvilný. A také mi u nás chybí moře.
Jací jsou Italové? Zůstali ti nějací italští přátelé?😊
Italové na mě působili hrozně dominantně. Jsou hodně expresivní při vyjadřování, řeknou vám věci bez příkras na rovinu a velmi si váží vztahů a rodiny. Musela jsem si ze začátku zvyknout, že někdy vám při rozhovoru s Italem nestačí mluvit, ale je potřeba i gestikulovat. Ty gesta jsou v Itálii taková přirozená součást rozhovoru. Zajímavé bylo, že po čase začnete mluvit tak nahlas jako oni a i ty gesta se vám stanou vlastní. Ano, zůstalo mi pár přátel, kteří jsou přímo z Itálie a za kterými se budu rozhodně vracet.
Jakých dalších kulturních rozdílů oproti Česku sis v Itálii všimla?
Hned na začátku jsem si všimla, že Italové při pozdravení přátel dělají náznaky polibků z obou stran tváře. My si z toho někdy děláme legraci, že je to taková ta ‚gobračovka‘. Nejdříve jsem k tomu měla odtažitý postoj. Přišlo mi zvláštní takhle pozdravit přátelé,, ale po Faux pas s mojí italskou kamarádkou, kdy jsem jí chtěla při pozdravu obejmout a ona mě políbit, jsem se přizpůsobila a teď‘ už mi to přijde přirozené. Dále jsem si všimla, jak moc jsou Italové hrdí na svou vlast. U nás v Česku mi přijde, že tu naši krajinu a zem nevnímáme s takovou hrdostí a spíš bychom byli rádi v jiné zemi. Ale Italové jsou na svůj národ a zem velmi pyšní a prosazují ji. Tím, jak jsou na svou krajinu hrdí, tak jakékoliv zneuctění je vnímáno dost negativně.
A na závěr, jaká vzpomínka ti nejvíce utkvěla v hlavě?
Nejvíce mi utkvěl v hlavě můj poslední den a ráno v Římě. Můj kamarád mě den před odletem provezl celým Římem, takže jsem se ten večer stihla rozloučit se všemi místy. No a ráno, v den odletu, jsem za východu Slunce šla z ubytování, kde se se mnou ještě rozloučili mí nejdražší přátelé, ke kostelu, kde jsme se s tím kamarádem ráno potkávali, protože mě kvůli stávce dopravy vezl na letiště. Ten okamžik východu Slunce a odjíždějící já mi přišel magický. Odjížděla jsem z mého římského domova a ještě teď‘ cítím, že jsem tam to ráno nechala kus svého srdce.
Pokračuj ve čtení a přečti si rozhovor se studentkou Sárou, která byla na studijním výjezdu v Dánsku❄️
