RNDr. Jakub Trojan, MSc Ph.D. z Fakulty logistiky a krizového řízení je společně s dalšími dvěma kolegy z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně úspěšným žadatelem o prestižní Fulbrightovo stipendium. Získal finanční podporu z programu Fulbright-Masaryk na svůj projekt Citizen Science in the post-COVID Era: Analyses, Best Practices and Research Agenda, který bude realizovat během svého 8měsíčního pobytu na University of California, Santa Barbara v USA. Do zahraničí s ním vycestovala i manželka a dvouletý syn.
Kromě FLKŘ působí také jako vědecký pracovník na Ústavu geoniky AV ČR a jako odborný asistent na Geografickém ústavu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Je jedním ze zakládajících členů českého národního portálu občanské vědy (www.citizenscience.cz). Zaměřuje se na nové technologie a inovace v regionálním rozvoji. Jako vášnivý geograf, zastánce open source a nadšenec pro občanskou vědu je aktivní v European Citizen Science Association a propaguje otevřenou vědu.
Co stálo za zrodem myšlenky, že zkusíte požádat o Fulbrightovo stipendium?
Všechno to byla dobrá konstelace několika různých faktorů, a to jak v profesním, tak rodinném životě. Jednak je na akademické a vědecké pracovníky kladen požadavek na absolvování delší zahraniční pracovní zkušenosti. Druhá skutečnost byla, že FLKŘ končila akreditace studijního programu, který jsem garantoval, a nová ještě nebyla schválena. Vznikl tak zhruba rok, který se ukázal jako ideální příležitost pro delší pracovní pobyt v cizině. A já jsem byl rozhodnutý tuto možnost využít.
Pak také hrála svou roli moje práce pro velký a malý senát UTB či působení v Radě pro vnitřní hodnocení společně se spoluprací se samosprávou města Uherské Hradiště – to totiž perfektně naplňuje principy Fulbright-Masarykova stipendia. To se zaměřuje na žadatele aktivně zapojené do fungování domácí univerzity a komunity ve městě, kde žijí. Rozhodnutí podat žádost o stipendium na stáž v USA jsem provedl i s ohledem na své dosavadní zahraniční pracovní zkušenosti, které jsou převážně evropského charakteru. Americký aspekt pohledu na věc mi tam chyběl. Takže to všechno do sebe dokonale zapadlo.
Po vyhlášení seznamu stipendistů mě pak moc příjemně překvapil úspěch z řad žadatelů z UTB. Dlouhodobě totiž stipendium získávali kolegové z Karlovy univerzity, Masarykovy univerzity či Akademie věd. V současné době se ale povědomí a ocenění práce dostává i do dalších regionů, takže z toho mám velkou radost.
Můžete nám přiblížit celkovou náročnost přípravy žádosti?
Musím říct, že jsem začal žádost připravovat velmi pozdě a měl jsem velké štěstí, že vše šlo relativně hladce. Standardně se na žádosti pracuje prakticky celý rok. Já jsem ji začal řešit dva měsíce před deadlinem. Bylo potřeba napsat projekt „v americkém stylu“, tedy žádné dlouhé povídání. Vše musí být krátké, úderné, přesvědčivé. Co je pak klíčové, tak je mít domluveného zahraničního mentora. Tady jsem měl opět štěstí. Kontakt mi zprostředkoval můj kamarád, který se s mou současnou mentorkou dobře zná. Jen díky tomu šlo vše poměrně rychle. Bez toho bych to nezvládl. A tímto tedy doporučuji všem ostatním, kteří zvažují podání žádosti o Fulbrightovo stipendium, začít mnohem, mnohem, mnohem dříve. Program totiž podporuje převážně vznik nové spolupráce. Tedy propojení lidí, kteří se zabývají stejnými tématy, ale doposud společně nepracovali, což standardně zabere skutečně hodně času. Pak je ještě potřeba zajistit si tři doporučující dopisy. Určitě je vhodné, aby aspoň jeden byl od odborníka působícího v zahraničí a se kterým se skutečně dobře znáte. Zde totiž neplatí, že čím známější kapacita, tím lépe. Nad obecnými frázemi vyhrává osobní přístup.
Na čem budete během vašeho pobytu pracovat? Jak vypadá Váš pracovní den?
Do Ameriky jsem přicestoval už v polovině srpna, takže jsem měl dost prostoru na adaptaci i zaběhnutí do pracovního režimu (pozn. rozhovor se uskutečnil 18. 10. 2022). Projekt, se kterým jsem sem přijel, je zaměřený na proměny občanské vědy v postcovidové době. Občanská věda je moje hlavní výzkumné téma, které se snažím rozvíjet jak v ČR na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, tak i v evropském měřítku. UTB je navíc jednou z mála českých členů Evropské asociace občanské vědy. Společně s kolegy z UTB a Akademie věd pak provozujeme český národní portál občanské vědy https://www.citizenscience.cz/. A jedním z výstupů mého pobytu v USA je ve střednědobém horizontu založení asociace občanské vědy v ČR. Na to se zde připravuji.
Navíc se zde zapojím do dvou již fungujících vlajkových občanskovědních projektů, kterými jsou https://bikemaps.org a https://walkrollmap.org, které mapují bezpečnost cyklistické dopravy, resp. mikrobariéry omezující pohyb člověku na vozíku, nevidomému nebo mamince s kočárkem. Na něčem podobném jsem pracoval pro Akademii věd a uplatňovali jsme trošku jiný přístup, tzv. taktický urbanismus. Je to tak skvělá příležitost pro sdílení zkušeností.
Co se běžného pracovního dne týče, tak dopoledne mívám online výuku se studenty v ČR (pozn. v Santa Barbara, California je časový posun -9 hodin oproti Zlínu) a odpoledne pak zamířím do campusu, kam jezdím na kole. Pracuji v mezinárodním týmu, kde kromě Američanů jsou i kolegové z Izraele, Číny a Kanady. Hodně jiné, a na co Američané skutečně dbají, je socializace a posilování týmového ducha. Každý čtvrtek tak máme společný oběd, na který nás zve šéfka katedry a kde se neřeší pracovní věci. Je plný tzv. small talks, ve kterých tedy zatím nejsem až tak zběhlý. Takže pro mě jsou tyto čtvrteční obědy nejnáročnější z celého pracovního týdne 😊
Zažil jste, nebo stále zažíváte, kulturní šok? Co Vás po příjezdu nejvíce překvapilo, ať už příjemně či naopak?
I když se na to člověk snaží dopředu připravit, stejně vás překvapí, jak jsou všichni kolem vás usměvaví, jsou na vás milí, vše je „amazing“ či „wonderful“ nebo přinejmenším „interesting“. Nikdo vás nekritizuje, naopak je připraven vše s vámi rozebírat. Co je pro nás velká výzva, tak to je extrémní drahota umocněná navíc místem samotným. Kromě stipendia je určitě nutné mít i dostatečné vlastní zdroje a pokud možno i udržet si příjem z ČR, aby to tu člověk ekonomicky rozumně zvládl. Jen pro představu, za bydlení v 1+1 zahradním domku na farmě platíme 3 000 USD měsíčně. Vysoké životní náklady ale trápí většinu místních obyvatel. Občas narážíme i na omezenou veřejnou dopravu, která je navíc dost bariérová. Když manželka cestuje s kočárkem, musí jej do autobusu složit. Jízdní řád je navíc poměrně „vzdušný“, což je ale pochopitelné. Prakticky každý tu má auto.
Na Univerzitě, která má mimochodem naprosto úžasný kampus s vlastní pláží a lagunou, je pak vše superkorektní. Takže já, jako člověk, který miluje nekorektní humor, si musím dávat velký pozor. Hodně se zde také dbá na rasovou a genderovou korektnost. V posledních dnech se na Masarykově univerzitě v Brně řeší vznik genderově neutrálního WC, což je ale zde naprosto běžné. Zde se nikdo nepozastavuje nad tím, že v kampusu jich existuje několik desítek. Dle mého soukromého odhadu je tu tak pětina lidí, která si nepřeje být adresována jako muž či žena, ale chtějí být oslovování nebinárně. Otázka je, zda se tak skutečně cítí, či je to aktuální trend doby. Mají zde i osobu pověřenou pro řešení LGBT otázek.
A co americká kuchyně?
Mám pocit, že ta spíše neexistuje. Společné obědy jsou většinou sendwichového charakteru nebo si můžete dát hamburger na 1 000 způsobů. Pro Kalifornii je pak specifické, že tu převažuje mexická kuchyně, ale nějakou vyloženou specialitu tu nenajdete. Nedávno jsme byli pozváni domů k šéfce katedry na tzv. potluck, což je setkání, kdy každý něco přinese a společně to pak ochutnáváme. Bylo to moc fajn, ale vzhledem k mezinárodnímu složení našeho týmu to opět byla převážně zahraniční jídla. Mile mě ale překvapilo, že zde mají docela dobré pivo. Existuje tu mnoho minipivovarů, které dodávají velmi slušné produkty.
Máte nějaké zásadní doporučení pro kolegy, kteří zvažují podání žádosti o Fulbrightovo stipendium?
Nejzásadnější věc je začít včas. Jak už jsem říkal, já jsem měl velké štěstí, že jsem si dobře sedl s mentorkou, věděl jsem, co chci dělat a dokázal jsem to rychle administrativně zpracovat. Vše šlo hladce. Ale ne každému se to tak může podařit. Proto, kdo zvažuje podat přihlášku, začněte s přípravou už dnes. Další věc je mít k dispozici i vlastní finanční prostředky. V současné době je to pro všechny těžké. Částky stipendia vychází z rok starých životních nákladů, které, jak víme, se pohybovaly úplně někde jinde. Věřím, že příští rok bude podpora jistě vyšší, kopírující současné životní náklady, ale i tak je vždy dobré mít vlastní budget.
Rozhodující může také být, že Fulbrightova komise podporuje i výjezdy s rodinou. Což je velice dobré. Na partnera a děti, kteří jedou s vámi, dostanete příspěvek. Sice symbolický, ale je. Takže pokud někdo váhá z důvodu dlouhého odloučení od rodiny, tak tohle celkem odpadá. Můžete je vzít s sebou.
