Doc. Ing. Zuzana Komínková Oplatková, Ph.D. působí na Ústavu informatiky a umělé inteligence při Fakultě aplikované informatiky. Na pedagogickou mobilitu v rámci programu Erasmus vyráží pravidelně. Každý akademický rok navštíví některou z evropských partnerských univerzit, kde realizuje několik odborných přednášek pro studenty, udržuje dosavadní odborné a vědecké kontakty, hledá nové možnosti spolupráce a v neposlední řadě motivuje své kolegy a studenty k absolvování výjezdu do zahraničí jako jedinečnou a nenahraditelnou zkušenost.
Vzpomenete si na svou první Erasmus mobilitu? A co Vás tehdy k výjezdu přesvědčilo, motivovalo nebo dokonce donutilo?
Jasně. První Erasmus cestu jsem absolvovala ještě jako studentka na studijní pobyt, a to před 20 lety. Byl to úžasný zážitek, skvělé obohacení mého života novou zkušeností a základ 20letého přátelství s lidmi, se kterými jsem se tam setkala.
Když jsem pak nastoupila na UTB na pozici akademického pracovníka a objevila se možnost vycestovat na výukový pobyt a předávat nabyté znalosti studentům, neváhala jsem. Tehdy to bylo do Finska. Psal se rok 2006, tady „ladovská zima“, která končila až v březnu. A když už konečně roztával sníh, my vyráželi do 3metrových zavějí v Lappeenrantě.
A jak to máte teď?
Jak tatínek říkával, mám boty z toulavého telete. Když můžu, jedu se někam podívat, jaké to tam mají, jakou mají kulturu, jak vyučují, jaké zajímavé vědecké projekty dělají, pobavit se nad případnými společnými projekty či organizací odborných konferenci apod. Jednoduše předat trochu toho, co jsme vydobyli na našem Ústavu informatiky a umělé inteligence na Fakultě aplikované informatiky a ve výzkumné skupině A.I.Lab.
Podle čeho se rozhodujete při výběru přijímající instituce? Jak časově náročná je příprava mobility? A na co všechno je potřeba myslet?
Tak na tuto otázku není jednoduchá a jednoznačná odpověď. Příjímací instituce by měla samozřejmě splňovat celou řadu kritérií, aby byl pobyt přínosný. V první řadě je vždy dobré tam někoho znát, využít kontakty na kolegy, které potkáváme na jiných světových akcích – kongresech, konferencích či např. projektech COST Action. Snažíme se hledat instituci, kde jsou zajímavé a „kompatibilní“ studijní programy a také, kde se „odehrává“ světový výzkum v dané oblasti. Obě sféry jdou obvykle ruku v ruce, kdy znalosti z výzkumu se přenášejí do výuky.
Pokud člověk alespoň někoho zná, bývá to o cosi snazší. Prakticky vždy jsme měli štěstí, že dotyční byli buď přímo Erasmus koordinátoři nebo nás nasměrovali na příslušnou osobu pro vyřízení dokumentu o výukové mobilitě. Pomohli dohlédnout, aby se nečekalo neúměrně dlouho, a také domluvit celou koncepci návštěvy. Pak už jsou to „jen technikálie“ jako cestovní příkaz, letenka, ubytování, podpisy.
A lhala bych, kdybych řekla, že destinace nás nezajímá vůbec. Byli jsme v různých evropských zemích, od studených až po teplejší. Dokonce i v Turecku, které jako jedna z mimoevropských zemí využívá programu Erasmus+, nebo v rámci kreditové mobility v Jihoafrické republice.
Absolvování Erasmus výukového pobytu má jistě i mnoho dalších přidaných hodnot. Můžete z Vašeho profesního i osobního pohledu ty nejzásadnější vyzdvihnout?
Jistě, je jich mnoho. Pro mě je každý výjezd osobním obohacením o nové životní zkušenosti, uvědomění si, že svět je větší, nebo v některých ohledech i menší, než se zdá. Že některé věci ve výuce jsou společné a některé tak rozdílné. Mentalita studentů i vyučujících je v mnohém podobná, a přesto kulturou přepasírovaná zkušenost poté tak odlišná. Beze sporu se snažím vybrat si ty nejlepší přístupy a metody ze všech těch, na které během pobytu narazím a které by se mohly hodit nejen v mé výuce, ale i kolegům na fakultě, např. při navrhování změn během plánování studijních programů.
Kéž by třeba jednou bylo možné mít speciální místnosti jeden na jednoho, takové „zasedačky“, kde by člověk nerušil kolegy v kanceláři. Nebo i „malé zasedačky“, ve kterých by mohli studenti rozvíjet své projektové a týmové myšlenky a nemuseli by sedět ve foye fakulty.
Také je třeba zmínit jazykovou vybavenost a její trénování. Angličtinu mám z jazyků, které ovládám, na nejlepší úrovni, ale zvládám sem tam nějaké slovo ve španělštině, italštině, němčině či francouzštině. Bohužel je ale nemám možnost používat tak často jako angličtinu. Erasmus mobility tak vždy dávají prostor se jazykově zdokonalovat.
Máte za sebou již mnoho výukových pobytů, stalo se Vám během nich něco, na co rozhodně nikdy nezapomenete?
Na každé cestě je něco, co se vryje do paměti. Aktuálně se mi vybavuje náš experiment s kolegyní z Polska – odpoledne jsme hovořily já česky a ona polsky a skvěle jsme si rozuměly. Byla to zábava. Nebo na University of Malta jsme potkali tehdejšího ředitele Department of Computer Information Systems, který se ukázal být příbuzným básníka Vítězslava Nezvala.
Nejlepší historku mám ale asi z Izmiru v Turecku. Jeli jsme se podívat na International Week. Bylo to zajímavé setkání s dalšími kolegy ze zahraničí. Před začátkem programu jsme měli nějaký čas, tak jsme se rozhodli projít se „na chvíli“ kolem hotelu. Bylo to kolem vody, byl duben a člověk měl pocit příjemného jara. Z původně plánované krátké procházky se ale kvůli nastoupení na špatnou loď stala procházka 6hodinová. Vrátili jsme se do hotelu a vypadali jako rajčata. Byli jsem totálně spálení v obličeji i na odhalených ramenou a rukou. Pro Středoevropana docela normální, pro Turky ale evidentně ne. 🙂 Druhý den byl totiž trochu mumraj v hodině. Studenti si stále cosi špitali Až dohlížející vyučující nám položil otázku, zda máme nemoc z ozáření, když jsme tak rudí. Že to ještě neviděli 🙂 No, vysvětlujte, že jsme se jenom klasicky spálili…
Co byste vzkázala Vašim kolegům, kteří stále váhají nad realizací výjezdu na krátkodobou zahraniční mobilitu?
Osvětu dělám pravidelně. A pravidelně říkám, že je potřeba vyrazit za hranice všedních dnů. Protože to občerstvení vlastní osoby, to zjištění, že v některých situacích nejsme sami, a na druhou stranu, že je mnohé možno dělat i lépe, je jednou za čas opravdu potřeba. Je to o inspiraci do další práce. A stojí to za to.
