RNDr. Jakub Trojan, MSc Ph.D. z Fakulty logistiky a krizového řízení je úspěšný žadatel o prestižní Fulbrightovo stipendium. Získal 8měsíčí finanční podporu z programu Fulbright-Masaryk na svůj projekt Citizen Science in the post-COVID Era: Analyses, Best Practices and Research Agenda, na kterém pracoval na University of California, Santa Barbara v USA.
Navazujeme na náš první rozhovor věnovaný zejména tomu, jak náročná byla příprava žádosti a získání Fulbrightova stipendia a jak na Vás v prvních týdnech Amerika zapůsobila. Tentokrát nás zajímá, jak svůj pobyt za oceánem hodnotí, co mu to dalo, případně vzalo.
Váš 8měsíční pobyt na University of California v Santa Barbara se pomalu, ale jistě nachýlil ke konci. Těšil jste se zpátky do Česka, potažmo Uherského Hradiště?
Člověk si na americký styl života poměrně snadno a rychle zvykne. Kultura, prostředí i přístup k akademické práci je zde odlišný a mně osobně vyhovoval. Samozřejmě se ale po tak dlouhé době člověk i těší domů, vždyť Uherské Hradiště je nádherné město! (i když nemá přístup k oceánu 🙂 )
Podařilo se Vám dosáhnout pracovních cílů, které jste si před výjezdem stanovil? A šlo vše hladce?
Projekt, s nímž jsem se do soutěže o Fulbrightovo stipendium přihlásil, jsem řádně dokončil. V průběhu stáže jsem měl ale i vyšší ambice spočívající v publikaci společného výzkumu – tento cíl si ještě převážím domů s tím, že na něm budeme s kolegy z University of California dále pracovat.
Odjíždíte s příslibem další spolupráce, ať už na osobní nebo univerzitní úrovni?
Ano. Kromě toho, že předmětem projektu bylo mj. načerpání best practices v oblasti citizen science, tak jsme domluveni na možnostech spolupráce v rovině bilaterálních výzkumných grantů, lokalizace dvou amerických občanskovědních projektů do českého prostředí a potenciálně i společné publikaci.
Odvážíte si nějakou pracovní zkušenost, kterou se rozhodně budete snažit aplikovat do Vašeho profesního života? Nebo je tam naopak i nějaká zkušenost, kterou byste nejraději již nikdy neabsolvoval?
Na UCSB byly velmi časté neformální odborné konzultace mezi výzkumnými týmy. Výrazně to posílilo interdisciplinaritu a často přinášelo nové neotřelé pohledy. Tohle bych chtěl s kolegy (nejen) z fakulty častěji aplikovat. Stejně tak považuji za hodnotná diskusní setkání nad aktuálními články publikovanými v oboru našeho výzkumu. V laboratoři jsme se tak často scházeli a probírali obsah a souvislosti článků, které byly nedávno publikovány v prestižních časopisech. Mnohdy jsem pochopil širší souvislosti sdělení v daném článku až po debatě s kolegy.
A kterou zkušenost bych už nejraději neabsolvoval? To je těžká otázka. Nesetkal jsem se s ničím vyloženě negativním. Možná bych si odpustil evakuaci spojenou s tím, že celá univerzita je hned u oceánu a nachází se v tsunami hazard zone. Na druhou stranu to lze nahlížet i na geografickou výhodu – díky vlastní pláži měl téměř každý kolega v kanceláři svůj surf a volné chvíle se zde často tráví surfováním na otevřeném oceánu.
Je něco, co Vám v Česku bude rozhodně chybět?
Jeden z mých zahraničních kolegů říkal, že nejlepší na Americe jsou Američané. A tuhle větu bych podepsal. Jistě je to dané jiným kulturně-historickým vývojem a Kalifornie je taky specifický stát v rámci USA, ale lidé zde byli úžasní. Tolik pozitivního přístupu (ať už v práci nebo mimo ni) jsem mimo Kalifornii nezažil!
Ve výukovém procesu mi budou chybět tamější studenti. Jejich zapálení, snaha diskutovat a rozvíjet své otevřené pohledy byla ohromující. Každou přednášku jsem musel končit o 15 minut dříve, protože dotazů vždy byly desítky. A nebylo to jen jazykovou bariérou, že by mi třeba nerozuměli 🙂
A na co se naopak už moc těšíte?
Nejvíc jsem se kromě rodiny těšil na pestřejší středoevropskou kuchyni. Chyběly mi i kontakty s česky mluvícími lidmi – přeci jenom Santa Barbara není natolik velká, aby měla živější československou komunitu krajanů.
Pokud by se Vám v budoucnu naskytla příležitost, šel byste do podobně dlouhého zahraničního pobytu znovu (i mimo USA)?
Určitě ano! Nevím, jestli bych volil tak dlouhý pobyt (byl jsem pryč tři čtvrtě roku), ale rozhodně si nemyslím, že jsem byl na zahraniční výzkumné/výukové stáži naposledy 😉
